První dovolená. Morava.Víkend. Únor 2018.
První věc, kterou vždy uděláme je vypsat si všechna zajímavá místa v oblasti. Udělat si tabulku, vypsat je a úplně nejlépe je seřadit podle místa, abychom zbytečně nejezdili sem tam.
Když jsme si koupili wellness víkend na Jižní Moravě, první místo, které nás napadlo byl Lednicko-valtický areál, především zámek Lednice. Dále Macocha, Pernštejn, Bítov, Cornštejn, Veveří, klášter Porta Coeli, Mikulov, Vranov nad Dyjí a Telč.
Dříve než se pustím do popisování jednotlivých míst, ráda bych podotkla jeden velmi důležitý detail. Možná se totiž budete divit, jak je možné, že jsme toho navštívili tolik během pouhých tří dní. Pokud se těšíte na prohlídku zámku a hradů, tak tam nejezděte v zimě. Většina z nich je totiž zavřená. Nám to bohužel nedošlo. Takže heslem naší dovolené se stala věta: "Nevadí, až sem pojedeme příště s našimi dětmi, tak sem pojedeme v létě."
Cestování v zimě obecně by se dalo nazvat jako formou low-cast. Když je zavřeno, nic neutratíte. Aspoň zbude na mňamky.
Zámek Lednice.
I přes to, že jsme jej viděli jen zvenčí a prošli jsme si jeho zahrady byli jsme jím okouzlení. Nádherné místo. Zámek. Skleník. Zahrady. Pouze malá připomínka, kterou byste si měli zapamatovat - pokud roztaje sníh, skoro všude je bláto a to vás poměrně dost zašpiní. A pokud nemáte selfie tyč neklesejte na mysli, v areálu je spousta míst, kde si můžete položit foťák či telefon a vyfotit se na samospoušť. A další poznámka - pokud je bláto, nedojdete na Janův hrad. Věřte nám, pokoušeli jsme se o to, ale to bláto bylo nekonečné a místy hrozilo, že nás do sebe vtáhne. Čestný, nekecám.
Macocha.
Největší propast v České republice a střední Evropě. Skvělá záležitost. Opět v zimě nefunkční. Tudíž se můžete podívat na můstky a vyfotit se. Pokochat se přírodou a jejím výtvorem. Vskutku skvělý nápad sem jet. Přišli jsme k hornímu můstku, nadechli se, zvedli nohu a...A nic. Zjistili jsme, že se nemůžeme přiblížit k zábradlí, protože se oba dva bojíme výšek. Problém. Ale pro fotku bychom udělali téměř cokoliv, takže mě Milan držel kolem pasu a já jsem natáhla ruku s foťákem co nejdál, abychom se mohli aspoň na obrazovce fotoaparátu podívat, jak že ta propast vlastně vypadá.
První věc, kterou vždy uděláme je vypsat si všechna zajímavá místa v oblasti. Udělat si tabulku, vypsat je a úplně nejlépe je seřadit podle místa, abychom zbytečně nejezdili sem tam.
Když jsme si koupili wellness víkend na Jižní Moravě, první místo, které nás napadlo byl Lednicko-valtický areál, především zámek Lednice. Dále Macocha, Pernštejn, Bítov, Cornštejn, Veveří, klášter Porta Coeli, Mikulov, Vranov nad Dyjí a Telč.
Dříve než se pustím do popisování jednotlivých míst, ráda bych podotkla jeden velmi důležitý detail. Možná se totiž budete divit, jak je možné, že jsme toho navštívili tolik během pouhých tří dní. Pokud se těšíte na prohlídku zámku a hradů, tak tam nejezděte v zimě. Většina z nich je totiž zavřená. Nám to bohužel nedošlo. Takže heslem naší dovolené se stala věta: "Nevadí, až sem pojedeme příště s našimi dětmi, tak sem pojedeme v létě."
Cestování v zimě obecně by se dalo nazvat jako formou low-cast. Když je zavřeno, nic neutratíte. Aspoň zbude na mňamky.
Zámek Lednice.
I přes to, že jsme jej viděli jen zvenčí a prošli jsme si jeho zahrady byli jsme jím okouzlení. Nádherné místo. Zámek. Skleník. Zahrady. Pouze malá připomínka, kterou byste si měli zapamatovat - pokud roztaje sníh, skoro všude je bláto a to vás poměrně dost zašpiní. A pokud nemáte selfie tyč neklesejte na mysli, v areálu je spousta míst, kde si můžete položit foťák či telefon a vyfotit se na samospoušť. A další poznámka - pokud je bláto, nedojdete na Janův hrad. Věřte nám, pokoušeli jsme se o to, ale to bláto bylo nekonečné a místy hrozilo, že nás do sebe vtáhne. Čestný, nekecám.
Macocha.
Největší propast v České republice a střední Evropě. Skvělá záležitost. Opět v zimě nefunkční. Tudíž se můžete podívat na můstky a vyfotit se. Pokochat se přírodou a jejím výtvorem. Vskutku skvělý nápad sem jet. Přišli jsme k hornímu můstku, nadechli se, zvedli nohu a...A nic. Zjistili jsme, že se nemůžeme přiblížit k zábradlí, protože se oba dva bojíme výšek. Problém. Ale pro fotku bychom udělali téměř cokoliv, takže mě Milan držel kolem pasu a já jsem natáhla ruku s foťákem co nejdál, abychom se mohli aspoň na obrazovce fotoaparátu podívat, jak že ta propast vlastně vypadá.
My x propast = 1:0.
Poté jsme sešli ještě na můstek dolní, kde už to nebylo zas tak hrůzné, proto jsme se mohli vyfotit.
Poté jsme sešli ještě na můstek dolní, kde už to nebylo zas tak hrůzné, proto jsme se mohli vyfotit.
Pernštejn.
Majestátně tyčící se hrad na kopci, který vypadá jako sídlo samotného Vlada Napichovače. Zavřeno, opět. Takže máme fotku hradu z nějakého boku, kde vedla cesta k, zřejmě, tajným dveřím. Dveře zas tak tajný nebyly, když jsme je dokázali najít i my dva. A tak jim to tam Milan aspoň na vzdor označkoval, aby prokázal svůj hněv. Díky bohu mi slíbil, že se sem ještě jednou vrátíme. Pokud se mu tedy bude chtít vylézt ten kopec.
Bítov a Veveří.
Tyto dva objekty bych zmínila jen tak letem světem, protože jsme z nich viděli jen vstupní brány a kvůli absenci nadšení pro objevování míst, protože byla všechna zavřená, jsme k bráně dojeli autem. Další vzdor. Buď rebel, i když to nikdo nevidí a neví.
Cornštejn.
Co víc podotknout než - podobá se Helfenburku, Radyni, Gutštejnu a všem dalším zříceninám. Co myslíte, bylo otevřeno? Samozřejmě, že ne. Ale tenkrát jsem ještě měla hubeňoučkou ručku, tudíž jsem jí protáhla skrze mříže a vyfotila si to místo aspoň na památku. Sem už prý nepojedeme.
Porta Coeli.
Božské místo. Klášter na první pohled běžný, ale když jsem uviděla vstupní portál strnula jsem. Nádhera. Podobný, krásně zdobný portál v gotickém stylu jsem naposledy viděla v Angli ve Westminsterském opatství. Prohlídky sice možné byly, ale od patnácti lidí. Až si uděláme s Milanem třináct dětí, tak se vrátíme. Dřív ne.
Obrovské město, kde nejezdí tramvaj, ale šalina. Zvláštní, ale pěkné. Podívali jsme se na Špilberk, z kterého byl krásný výhled na celé město. Po cestě zpátky se Milan zamkl v autě a dělal si ze mě srandu, že mě tam nechá a odjede sám. Hrozně moc jsem se naštvala, položila telefon na střechu a s divokou gestikulací jsem tahala za kliku, aby mi otevřel.
Po deseti minutách mě pustil dovnitř. Samozřejmě, že jsem si hrála na ukřivděnou a ignorovala ho. Začali jsme se opět bavit v momentě, kdy jsme zatáčeli na semaforech a ozvala se šílená rána. Milan zastavil, já jsem vylezla a koukala jsem se po původci toho hluku. Hmm. Pamatujete si, jak jsem předtím odložila telefon na střechu? Tak jsem ho tam nechala a držel tam do té doby, než jsme zatočili. Díky bohu přežil, měsíc poté se mi začal loupat displej, ale to už je jiný příběh.
Po deseti minutách mě pustil dovnitř. Samozřejmě, že jsem si hrála na ukřivděnou a ignorovala ho. Začali jsme se opět bavit v momentě, kdy jsme zatáčeli na semaforech a ozvala se šílená rána. Milan zastavil, já jsem vylezla a koukala jsem se po původci toho hluku. Hmm. Pamatujete si, jak jsem předtím odložila telefon na střechu? Tak jsem ho tam nechala a držel tam do té doby, než jsme zatočili. Díky bohu přežil, měsíc poté se mi začal loupat displej, ale to už je jiný příběh.
Mikulov.
Nebo mám spíš napsat Mikulove? Hned po Českém Krumlově bych toho město zařadila na seznam nejskvostnějších míst v naší republice. Jen při pomyšlení na čas strávený zde nenacházím správná slova pro jeho popsání.
Dokonalost sama. Krásný zámek. Skvělí lidé. Víno. Wellness.´
Nejkrásnější výhled na město a jeho okolí je ze Svatého kopečku, kam vede křížová cesta. Mysleli jsme si, že to zvládneme levou zadní, a tak jsme se tam vydali po bufetové snídaní s nacpanými pupky.
Hmm, chyba.
I ten starý děda se psem tam vyběhl rychlejš než my dva. Ale nevadí. Stane se, příště budeme rychlejší.
Dokonalost sama. Krásný zámek. Skvělí lidé. Víno. Wellness.´
Nejkrásnější výhled na město a jeho okolí je ze Svatého kopečku, kam vede křížová cesta. Mysleli jsme si, že to zvládneme levou zadní, a tak jsme se tam vydali po bufetové snídaní s nacpanými pupky.
Hmm, chyba.
I ten starý děda se psem tam vyběhl rychlejš než my dva. Ale nevadí. Stane se, příště budeme rychlejší.
Vranov nad Dyjí.
Po cestě domů jsme ze zasněžených serpentin zahlédli budovu na kopci. Po bližším zkoumání jsme zjistili, že se jedná o nádherný zámek. Tak jsme jeli ke vchodu a doufali jsme, že bude otevřeno. Prosím. Ne, nebylo.
Samozřejmě, že byl zavřený.
Nevadí, zkusili jsme to. Prý příště.
Samozřejmě, že byl zavřený.
Nevadí, zkusili jsme to. Prý příště.
Telč.
Naší poslední zastávkou této dovolené se stalo další turisticky velmi oblíbené město. Telč. Byli jsme hrozně natěšení, protože jsme na něj slyšeli chválu ze všech stran. Přijeli jsme, najedli se, obešli náměstí.
Hmm. Náměstí je krásné. Barvy a architektura.
Nejvíce mě, ale nenadchla kulturní památka, nýbrž otevřený krám se suvenýry. Abych totiž uvedla věci na pravou míru, celý víkend jsem byla nešťastná z toho, že si nebudu moct koupit magnetku či pohled na památku. Ale má přání byla vyslyšena. Tak jsme koupili magnetku, nasedli do auta a jeli domů.
Konec dobrý, všechno dobrý.
S láskou
Vaši cestovatelé
Terka a Milan
Komentáře
Okomentovat